Antické mince
Antické mince představují počátek mincovnictví jako takového. Od řeckých stříbrných drachem po římské denáry – tyto mince spojují umělecký detail, historickou hodnotu a kulturní dědictví starověku.
Stříbrný antoninián mladého císaře Gordiana III. představuje fascinující památku na krátké, ale významné období římské říše během krize 3. století.
Stříbrný denár císaře Septimia Severa, vládce turbulentní éry po pádu komodovské dynastie, je cenným svědectvím o počátcích severovské dynastie v římských dějinách.
Římský denár z bouřlivého období občanských válek, ražený za diktatury Sully, nese portrét boha Apollóna a výjev jezdce v boji – symbol odvahy a římské ctnosti.
Impozantní tetradrachma z helénistické Thrákie s vyobrazením boha Herakla jako spasitele, výrazný příklad řeckého mincovního umění severního Egejského světa.
Zlatý solidus císaře Justiniána I. zachycuje moc a duchovní legitimitu byzantské říše v období jejího největšího rozmachu.
Stříbrná siliqua císaře Constantia II. z pozdního římského císařství, ražená v Nikomédii, představuje elegantní spojení císařské moci, křesťanské symboliky a mincovní zručnosti...
Stříbrný antoninián císaře Traiana Décia oslavuje vojenskou sílu illyrských legií – s vyobrazením génia armády a bohatou symbolikou věrnosti a hojnosti.
Antoninián Filipa II. z roku 245 n. l. oslavuje císařského prince jako vůdce mládeže – budoucího obránce impéria, držícího zeměkouli a kopí.
Antoninián císaře Filipa I. z roku 248 n. l. oslavuje vojenskou ctnost a dynastickou kontinuitu – s vyobrazením císaře i jeho syna na koních v plné zbroji.
Stříbrný denár mladého císaře Gordiana III. z roku 241 n. l. zachycuje nejen jeho idealizovaný portrét, ale i boha Apollóna, symbol harmonie, umění a světla.
Denár císaře Caracally z roku 214 n. l. vyjadřuje jeho postavení jako zbožštělého vůdce – s vavřínem na hlavě a olivovou ratolestí v ruce jako symbolem moci a míru.
Stříbrný denár císařovny Sabiny, manželky Hadriána, představuje elegantní ukázku římské portrétní ražby z období vrcholného císařství.
Antika je obdobím zrodu mincovnictví, jak ho známe dnes. První mince vznikly v Malé Asii v 7. století př. n. l., a odtud se rozšířily do starověkého Řecka, Říma a dalších středomořských civilizací. Antické mince nejsou jen prostředkem směny, ale mistrovskými díly miniaturního sochařství a nositeli kulturního odkazu.
Řecké mince byly raženy nezávislými městskými státy a často zobrazovaly bohy, hrdiny, zvířata či symboly města. Známé jsou například sovy z Athén, pegasi z Korintu či želvy z Aigíny. Vynikají výtvarnou kvalitou a rozmanitostí, přičemž byly často raženy z vysoce kvalitního stříbra či zlata. Každá mince byla vizitkou městského státu a jeho identity.
Římské mince odrážejí vývoj od republiky po císařství. Zatímco republikánské ražby zdůrazňují rodové znaky a tradici, císařské mince se soustřeďují na propagandu a oslavování panovníků. Denáry, sestercie a aurei se staly standardem v celém impériu. Portréty císařů, alegorické postavy a vojenské výjevy na reverzech sloužily jako nástroj k šíření moci.
Vedle Řeků a Římanů razily mince i další starověké národy – např. Féničané, Kartaginci, Thrákové, Parthové nebo Seleukovci. Tyto méně známé mince jsou vyhledávané pro svou exotiku, vzácnost a historickou specifičnost.
Kategorie „Antika“ je určena pro sběratele, kteří hledají hlubší propojení s historií a estetikou starověkých civilizací. Každá mince je unikátní díky ruční výrobě, a každé poškození, patina nebo razidlový detail dodává minci její charakter a příběh.
