Bankovky Československa z období 1918–1939 představují první měnový systém nově vzniklého státu po rozpadu Rakouska-Uherska. Vynikají nejen historickým významem, ale také výtvarnou kvalitou, která nemá v české notafilii obdoby. Jsou symbolem národní emancipace, kulturní identity a ekonomické modernizace.

První československé bankovky byly uvedeny do oběhu v roce 1919 jako tzv. „šajky“ – americké tisky vzniklé ve spolupráci s bankou Legiobank a umělci v čele s Alfonsem Muchou. Jejich výtvarný styl spojuje secese, alegorie a národní symbolika, často s motivy rolníků, žen, lvů, znaků zemí a kulturních postav.

Ve 20. a 30. letech byly emitovány další domácí emise, do jejichž podoby se promítli výtvarníci jako Max Švabinský, Jaroslav Benda nebo Karel Svolinský. Bankovky byly tištěny zejména Státní tiskárnou cenin v Praze. V oběhu se objevily nominály od 1 koruny až po 5000 Kč, často s propracovanými bezpečnostními prvky – jako jsou vodoznaky, barevné podtisky a mikrotexty.

Vedle běžných bankovek byly vydávány i výměnné a pokladní poukázky, tzv. státovky. Ty sloužily k překlenutí nedostatku hotovosti po vzniku republiky a zčásti kopírovaly rakouské vzory. Později se však styl bankovek zcela osamostatnil a přiblížil se západoevropským standardům.

Toto období končí okupací Československa v březnu 1939. Bankovky první republiky tak uzavírají kapitolu demokratického státu a jsou dnes vyhledávané nejen sběratelsky, ale i historicky – jako svědectví nadějí, hodnot a kulturního sebevědomí meziválečné republiky.