Mince z období první republiky (1918–1939) patří k nejikoničtějším a sběratelsky nejatraktivnějším ražbám moderní české historie. Po rozpadu Rakouska-Uherska vznikla samostatná Československá republika, která si začala budovat vlastní měnový systém, symboliku i estetiku. První mince s československou identitou byly raženy od roku 1921 a staly se výrazem nově nabyté suverenity.

Typickým znakem těchto ražeb je kombinace vysoké umělecké kvality a národní symboliky. Motivy jako český lev, orlice, Moravská brána či lipové ratolesti ztělesňují vlastenectví a kulturní kontinuitu. Mnohé návrhy pocházejí od špičkových výtvarníků své doby, včetně Otakara Španiela nebo Jaroslava Bendy. Nejznámější ražbou je bezesporu stříbrná padesátikoruna z roku 1930 k 10. výročí republiky s portrétem T. G. Masaryka.

Mince první republiky byly raženy z mědi, niklu, stříbra i zlata. Vedle běžných oběžných typů existují také pamětní mince, jejichž náklad a zachovalost často ovlivňuje sběratelskou hodnotu. První republikové mince jsou mezi sběrateli ceněny nejen pro svůj vzhled a řemeslné zpracování, ale i jako historický dokument demokratického a kulturně sebevědomého období.

Kategorie „Československo 1918–1939“ nabízí vhled do období, kdy se český národ znovu postavil na vlastní nohy. Každá mince je zde nejen prostředkem směny, ale také památkou na dobu naděje, modernizace a hodnot první republiky.