Mincovny starověkého Říma byly nedílnou součástí římské ekonomiky, politiky a státní ideologie. První mince byly raženy ve 3. století př. n. l. v období římské republiky, kdy vznikl legendární denár – stříbrná mince, která se stala páteří římského měnového systému. S nástupem císařství se mincovnictví dále rozvinulo a pokrývalo celé území impéria.

Nejvýznamnější římskou mincovnou byla centrální mincovna v Římě, která zásobovala Itálii a později celou říši. Kromě ní vznikaly další důležité mincovny např. v Lugdunu (Lyon), Antiochii, Alexandrii či Trieru. V dobách císařství fungovala říšská síť mincoven, jež umožňovala efektivní distribuci oběživa i propagandu panovníka.

Na mincích se objevují portréty císařů, božstev, vojenských vítězství i personifikace římských ctností. Nápisy, zkratky a ikonografie tvořily komplexní vizuální jazyk, který upevňoval císařskou autoritu a spojoval různorodé části říše. Mezi nejznámější patří zlatý aureus, stříbrný denár, bronzové sestercii či pozdější antoniniány a follis.

Římské mince jsou dnes zásadním pramenem pro studium antické historie. Nabízejí pohled na politiku, náboženství, módu i mocenské ambice císařů. Sbírání římských mincí patří k nejrozšířenějším oblastem numismatiky, a to jak pro začátečníky, tak pokročilé sběratele. Každá mince ze starého Říma je drobným, ale silným svědectvím slavné civilizace.