Cín

Cín je měkký, stříbřitě lesklý kov, který se v mincovnictví využíval především ve směsi s jinými kovy, případně pro výrobu levných nebo nouzových mincí, známek a medailí.

Historie

Cín byl znám už v pravěku – jako složka bronzu (slitiny mědi a cínu) ve starověkých civilizacích. V evropském mincovnictví se začal výrazněji uplatňovat ve středověku, zejména při ražbě olověno-cínových známek, žetonů a levných oběžných mincí v krizových obdobích.

• Velmi nízký bod tání – snadná zpracovatelnost, vhodný pro lití i ražbu.
• Měkký a málo odolný kov – mince z čistého cínu se rychle opotřebovávají a deformují.
• Nejčastěji se využíval ve slitinách s olovem nebo mědí, případně jako levný materiál pro obchodní nebo daňové známky.

Význam pro investory a sběratele

• Pro investory nemá cín význam – nejde o drahý kov, jeho cena je nízká a nehodí se k uchování hodnoty.
• Pro sběratele mohou být zajímavé olověno-cínové mince a žetony z období nouze nebo jako součást městského oběhu.
• Zachovalost je u cínových mincí klíčová – kvůli měkkosti jsou nepoškozené kusy vzácné.

Příklady

• Obchodní a cechovní známky ze 17.–18. století – často ražené z cínu nebo jeho slitin.
• Některé mincovní nálezy v Německu a Nizozemí obsahují cínové ražby pro místní použití.
• Cínové medaile a plomby – používané v raně novověkém obchodě k ověřování zboží.

Zajímavosti

• Cínové slitky se používaly jako falešné stříbro – mince se často potahovaly tenkou vrstvou stříbra.
• Při nízkých teplotách může cín podléhat tzv. cínovému moru, kdy se mění jeho krystalická struktura a materiál se rozpadá.
• Cín je tradičně spojován s výrobou nádobí, medailí a dekoračních předmětů – včetně replik historických mincí.