Denarius

Denarius byla stříbrná mince a zároveň hlavní peněžní jednotka starověkého Říma, zavedená ve 3. století př. n. l. Sloužil jako základ římského měnového systému po více než čtyři století a výrazně ovlivnil vývoj evropského mincovnictví.

Historie

Denarius byl poprvé ražen kolem roku 211 př. n. l. během druhé punské války jako součást reformy římského měnového systému. Byl zaveden jako vysokoryzostní stříbrná mince s váhou přibližně 4,5 gramu. Postupně se stal standardní měnou v celém římském impériu. V průběhu staletí docházelo ke snižování jeho hmotnosti a ryzosti. Ve 3. století n. l. byl nahrazen méně hodnotným antoniniánem a později zcela vytlačen z oběhu.

• Na lícní straně denáru byl obvykle portrét císaře nebo božstva, na rubu pak symboly moci, ctností a vítězství.
• Denarius byl základní jednotkou římské měny: 1 denarius = 10 asů (později 16).
• Minci razily státní mincovny po celém impériu – např. v Římě, Lyonu, Antiochii.
• Denarius ovlivnil pojmenování budoucích měn – např. dinár, denár, dinero.

Význam pro investory a sběratele

• Římské denáry jsou základní kategorií antické numismatiky, ceněné pro historický kontext a portrétní umění.
• Jejich sběratelská hodnota se odvíjí od císaře, typu ražby, motivu a zachovalosti.
• Oblíbené jsou denáry císařů jako Augustus, Traianus, Hadrianus, Marcus Aurelius.

Příklady

• Denarius Julia Caesara (44 př. n. l.) – s jeho portrétem jako „božského diktátora“.
• Denarius Augusta – s motivem vítězství a nápisem „DIVI F“ (syn božský).
• Denarius císaře Nera – s propracovaným reliéfem a symbolikou moci.

Zajímavosti

• Slovo „denarius“ znamená „desítkový“ – odvozeno od původní hodnoty 10 asů.
• V Novém zákoně je denarius zmíněn jako běžná mzda za jeden den práce.
• Denáry se staly předlohou pro středověké denáry, které byly raženy ve střední Evropě o mnoho století později.