Ferdinand I. Habsburský

Ferdinand I. Habsburský byl český a uherský král a římský císař, který vládl v letech 1526 až 1564 a položil základy habsburské moci ve střední Evropě. Jeho mincovní reforma z roku 1559 sjednotila měnový systém monarchie a jeho tolary se staly vzorem kvality pro celou Evropu.

Historie

Ferdinand I. Habsburský se narodil 10. března 1503 v Alcalá de Henares ve Španělsku jako druhorozený syn Filipa I. Sličného a Jany Kastilské, zvané Šílená. Byl mladším bratrem budoucího císaře Karla V. a vyrůstal na dvoře svého děda Ferdinanda II. Aragonského, po kterém získal jméno. Španělská výchova mu dala důkladné vzdělání v několika jazycích, diplomatických dovednostech a správě státu. V roce 1521 se oženil s Annou Jagellonskou, dcerou českého a uherského krále Vladislava II. Jagellonského, což mu později otevřelo cestu k českému a uherskému trůnu.

Rozhodující moment Ferdinandova života nastal po bitvě u Moháče 29. srpna 1526, kde zahynul jeho švagr Ludvík Jagellonský bez potomků. Na základě dědických smluv mezi Habsburky a Jagellonci si Ferdinand nárokoval českou a uherskou korunu. Zatímco v Čechách byl 24. října 1526 jednomyslně zvolen českým králem, v Uhrách musel čelit protikandidátovi Janu Zápolskému. Občanská válka o uherský trůn trvala přes deset let a vyústila v rozdělení Uher na tři části - Ferdinandovy královské Uhry, Sedmihradsko pod vládou Zápolského a centrální Uhry okupované Osmany.

Jako český král Ferdinand I. zpočátku respektoval stavovská privilegia a snažil se získat podporu české šlechty. Přenesl své sídlo do Prahy, kterou považoval za důležitější než Vídeň, a zahájil rozsáhlou přestavbu Pražského hradu v renesančním stylu. Nechal vybudovat Královský letohrádek, který patří k nejkrásnějším renesančním stavbám severně od Alp. Jeho vláda však postupně směřovala k centralizaci moci a omezování stavovských práv. V roce 1547 využil neúspěšného stavovského povstání během šmalkaldské války k tvrdým represím. Nechal popravit několik předních představitelů odboje, konfiskoval majetek povstalců a výrazně omezil městská privilegia, zejména Prahy.

Po abdikaci svého bratra Karla V. v roce 1556 se Ferdinand stal císařem Svaté říše římské. Jeho císařská politika byla umírněnější než bratrova - snažil se o náboženský smír mezi katolíky a protestanty. V roce 1555 spolupodepsal augšpurský náboženský mír, který uznal existenci luteránství v říši. V českých zemích toleroval přijímání pod obojí způsobou a snažil se zabránit náboženským konfliktům. Založil jezuitskou kolej v Praze v roce 1556, která měla posilovat katolictví nenásilnou cestou vzděláváním. Jeho náboženská tolerance však měla své meze - důsledně potíral radikální protestantské sekty jako novokřtěnce.

Ferdinandova vnitřní politika se zaměřovala na modernizaci státní správy a vytvoření efektivní byrokracie. V roce 1527 vydal Dvorské řády, které upravovaly fungování panovnického dvora a ústřední správy. Založil Českou komoru jako nejvyšší finanční úřad, Dvorskou komoru pro rakouské země a Dvorskou válečnou radu pro koordinaci obrany proti Turkům. Tyto instituce se staly základem habsburské státní správy na následující staletí. Věnoval velkou pozornost hospodářskému rozvoji svých zemí - podporoval hornictví, zejména těžbu stříbra v Jáchymově a Kutné Hoře, zakládal manufaktury a zlepšoval dopravní infrastrukturu.

Neustálý boj s Osmanskou říší poznamenal celou Ferdinandovu vládu. Turci opakovaně ohrožovali jeho země, v roce 1529 a 1532 dokonce oblehli Vídeň. Ferdinand vybudoval systém pohraničních pevností a organizoval společnou obranu křesťanské Evropy. Válečné výdaje však vyčerpávaly státní pokladnu a nutily ho k neustálému hledání nových finančních zdrojů. Zavedl nové daně, půjčoval si od bankovních domů, zejména Fuggerů, a reorganizoval mincovní systém. Zemřel 25. července 1564 ve Vídni ve věku 61 let, zanechав svému synu Maxmiliánovi II. konsolidovanou, ale finančně vyčerpanou monarchii.

Mincovnictví za Ferdinanda I.

Ferdinand I. provedl zásadní reformu mincovnictví, která sjednotila měnový systém jeho rozsáhlé monarchie. Největší význam měla jeho mincovní reforma z roku 1559, známá jako augšpurský mincovní řád, který stanovil jednotný standard pro ražbu mincí v celé říši. Zavedl systém, kde z jedné kolínské hřivny čistého stříbra (233,85 g) se razilo 8 tolarů, což odpovídalo ryzosti 937,5/1000. Tento standard se udržel v habsburských zemích až do 19. století. Ferdinand také zavedl přísnou kontrolu mincoven a jmenoval zkušební mistry, kteří dohlíželi na kvalitu ražeb.

Za jeho vlády pracovalo v českých zemích několik mincoven - Praha, Kutná Hora a především Jáchymov, kde se razily proslulé jáchymovské tolary ze stříbra z místních dolů. Ferdinandovy tolary se vyznačovaly vysokou uměleckou kvalitou - na averzu nesly realistický portrét panovníka v renesančním stylu, často s vavřínovým věncem nebo korunou, na reverzu pak dvouhlavého říšského orla s habsburským erbem na prsou. Opis obsahoval jeho titulaturu, která se během vlády rozšiřovala. Kromě tolarů se razily půltolary, čtvrttolary, groše, krejcary a drobné bílé peníze. Ferdinand také obnovil ražbu zlatých dukátů v Kremnici, které se staly důležitou obchodní mincí. Jeho mince se vyznačovaly jednotným stylem a vysokou technickou kvalitou, což přispělo k jejich široké akceptaci v mezinárodním obchodě.

Zajímavosti

• Ferdinand I. hovořil sedmi jazyky včetně češtiny, kterou se naučil kvůli komunikaci s českými stavy
• Jeho jáchymovské tolary daly název americké měně dolar prostřednictvím holandského daaleru
• Nechal razit pamětní tolary s motivem svatého Václava jako gesto k českým stavům
• První habsburské groše v Čechách nesly jeho heslo FIAT IVSTITIA - Budiž spravedlnost
• Jeho portrét na mincích postupně stárnul, což bylo v té době neobvyklé