Gulden

Gulden byl původně zlatá, později převážně stříbrná mince a měnová jednotka používaná ve střední Evropě od 14. do 20. století, jejíž název pochází z německého slova pro zlatý. Jako hlavní měna habsburské monarchie (zlatník), Nizozemska i mnoha německých států představoval gulden páteř evropského měnového systému, než byl postupně nahrazen korunou a markou.

Historie

Gulden vznikl jako německá adaptace italského florénu ve 14. století. První zlaté guldeny začaly razit říšská města podél Rýna kolem roku 1350, proto se jim říkalo rýnský zlatý (Rheinischer Gulden). Obsahovaly přibližně 3,5 gramu zlata podle florentského vzoru. Název gulden (středověká němčina pro zlatý) byl překladem italského fiorino d'oro.

Zásadní změna nastala v 15. století, kdy nedostatek zlata vedl k ražbě stříbrných guldenů. První stříbrný gulden vyrazil roku 1484 arcivévoda Zikmund Tyrolský – obsahoval tolik stříbra, kolik mělo hodnotu zlatého guldenu. Tento guldiner nebo guldengroschen se stal předchůdcem tolaru. Paradoxně tak gulden označoval stříbrnou minci, ačkoli název znamenal „zlatý".

V habsburské monarchii se gulden (česky zlatník, maďarsky forint) stal základní měnovou jednotkou. Konvenční měna Marie Terezie z roku 1753 stanovila 1 gulden = 60 krejcarů. Po napoleonských válkách následovala rakouská měna (1857) s guldenem děleným na 100 krejcarů. Tento systém fungoval až do zavedení koruny roku 1892.

Nizozemský gulden má nejdelší kontinuální historii. Od získání nezávislosti v 16. století až do zavedení eura 2002 byl nizozemský gulden (florijn, zkratka fl. nebo ƒ) hlavní měnou Nizozemska. Proslavil se stabilitou během zlatého věku Nizozemska v 17. století, kdy Amsterdam byl finančním centrem světa. Gulden Nizozemské východoindické společnosti obíhal od Batávie po Kapské Město.

V německých státech existovaly desítky variant guldenů. Bavorský gulden, saský gulden, württemberský gulden měly různou hodnotu a obsah stříbra. Snaha o sjednocení vedla k Mnichově měnové konvenci (1837) a později Vídeňské měnové smlouvě (1857), která stanovila jednotný standard 1 gulden = 4/7 tolaru. Po sjednocení Německa 1871 byly guldeny nahrazeny markou.

Speciální kapitolu tvoří gdaňský gulden Svobodného města Gdaňsk (1923-1939) a zlotý – polská varianta guldenu. V koloniích existoval Nizozemskoindický gulden, Surinamský gulden a Antilský gulden. Některé z těchto měn přežily do 21. století.

Technické parametry a varianty

Zlaté guldeny 14.-15. století obsahovaly 3,3-3,5 gramu zlata o ryzosti 23 karátů (958/1000). Na aversu byl typicky patron mincovního města nebo erb, na reversu říšské jablko s křížem. Florentýnský typ zobrazoval sv. Jana Křtitele, uherský typ sv. Ladislava.

Stříbrné guldeny měly rozmanitější parametry. Rakouský konvenční gulden vážil 11,69 gramu při ryzosti 833/1000, gulden rakouské měny 12,34 gramu při ryzosti 900/1000. Nizozemský gulden obsahoval 9,45 gramu stříbra 945/1000 do roku 1839, později 10 gramů 900/1000.

Drobné mince guldenového systému zahrnovaly v Rakousku krejcary (Kreuzer), v Nizozemsku stuivery a centy. Papírové guldeny vydávaly centrální banky od 18. století. Rakouské bankocettle z období napoleonských válek způsobily hyperinflaci a státní bankrot 1811.

Ikonografie guldenů odrážela politické změny. Habsburské guldeny nesly portrét panovníka a dvouhlavého orla, nizozemské profil monarchy a městský erb, německé různé heraldické motivy. Po revoluci 1848 se objevily guldeny s alegoriemi svobody místo panovnických portrétů.

Zajímavosti

• Symbol ƒ nebo fl. pro gulden/florin přežil jako znak pro function v programování a matematice
• Výraz „mít zlatku" v češtině pro vlastnictví guldenu přežil do současnosti jako synonymum drobných peněz
• Nizozemský gulden byl poslední evropskou měnou nahrazenou eurem s vlastním názvem odlišným od francké tradice
• V New Yorku 17. století platil bibrový gulden – jedna bobří kožešina měla hodnotu jednoho guldenu
• Guldenový Rijksdaalder (říšský tolar) dal název americkému dolaru přes španělské peso
• Největší gulden – 100guldenový kus Nizozemské východoindické společnosti z roku 1650 vážil přes 350 gramů zlata