Haléř

Haléř byla drobná mincovní jednotka, která tvořila setinu koruny a byla běžnou součástí peněžního oběhu v českých zemích od konce 19. století až do začátku 21. století. Sloužila především pro drobné platby a byla ražena v různých kovových variantách.

Historie

Název „haléř“ pochází z německého Heller, což byla původně drobná mince razená ve městě Hall am Kocher ve středověkém Německu. V českých zemích byl haléř zaveden roku 1892 v rámci rakousko-uherské měnové reformy, kdy 1 koruna = 100 haléřů. Po vzniku Československa v roce 1918 byl haléř zachován jako dílčí jednotka koruny a pravidelně ražen jako bronzová, měděná nebo hliníková mince. V důsledku inflace byly haléře postupně stahovány z oběhu, poslední v roce 2008.

• Haléře existovaly v nominálech 1, 2, 3, 5, 10, 20, 25 a 50 haléřů.
• Mince byly raženy z různých materiálů – bronz, měď, hliník, zinek i nikl.
• Československé haléře navrhovali přední výtvarníci jako Otakar Španiel nebo Jaroslav Benda.
• Po roce 1993 byly haléře raženy i jako české národní mince (1–50 haléřů CZK).
• V roce 2008 byly všechny haléřové mince zrušeny a ceny se zaokrouhlují na celé koruny.

Význam pro investory a sběratele

• Haléře jsou dnes sběratelským artiklem, zejména starší ročníky a specifické ražby.
• Investičně zajímavé jsou chyboražby, neobvyklé motivy nebo neplatné emisní roky.
• Kompletní sady haléřů představují dobrý základ numismatické sbírky.

Příklady

• 10 haléřů 1922 – typická bronzová meziválečná mince se znakem republiky.
• 50 haléřů 1953 – první mince socialistického Československa po měnové reformě.
• 20 haléřů 1993 – novodobá česká hliníková mince, platná do roku 2003.

Zajímavosti

• Haléř byl nejmenší běžně používanou mincí v českých dějinách.
• Slovo „halíř“ se v češtině často používá v idiomech o malých částkách (např. „za halíř nestojí“).
• Po zrušení haléřových mincí se bezhotovostní platby stále zaokrouhlují na dvě desetinná místa.