Hliník
Hliník je lehký a měkký kov stříbřitě šedé barvy, využívaný v průmyslu, letectví i mincovnictví. Díky nízké hmotnosti a odolnosti vůči korozi se používal především pro ražbu oběžných mincí v 20. století.
Historie
Hliník byl jako prvek izolován teprve v 19. století, ale rychle se rozšířil díky elektrolýze a levné výrobě. V mincovnictví se začal používat zejména po první světové válce – jako levná a dostupná náhrada dražších kovů pro drobné mince.
- Velmi nízká hmotnost – hliníkové mince jsou extrémně lehké a snadno rozpoznatelné.
- Vysoká odolnost vůči korozi – díky přirozené ochranné oxidové vrstvě.
- Používal se především pro ražbu drobných oběžných mincí, často v krizových obdobích.
Význam pro investory a sběratele
- Hliník nemá investiční hodnotu – není drahým kovem a jeho průmyslové využití je masové.
- Pro sběratele však mohou mít hliníkové mince historickou nebo estetickou hodnotu, zvláště pokud pocházejí z období válek či inflace.
- Vzácné jsou především zachovalé exempláře – měkký materiál se snadno poškodí.
Příklady
- Československé haléře (např. 10 h) – ražené z hliníku ve 2. polovině 20. století.
- Italské 1–2 liry po 2. světové válce – lehké hliníkové mince s vysokým nákladem.
- Nouzová platidla z hliníku – během válek a hospodářských krizí jako náhrada stříbra a mědi.
Zajímavosti
- V 19. století byl hliník vzácnější než zlato – používal se například na špičce Napoleonova ceremoniálního meče.
- V numismatice se hliník považuje za „nevděčný“ kov – zachovalost mincí je často horší než u tvrdších kovů.
- Pro svoji lehkost býval oblíbený u dětských pokladniček nebo herních mincí.