Krejcar

Krejcar byla drobná stříbrná a později i měděná mince, která tvořila základ drobného peněžního oběhu ve střední Evropě od 14. století až do konce 19. století. Používal se zejména v zemích Svaté říše římské, Rakouska, Německa a v českých zemích jako nejmenší běžná oběžná jednotka.

Historie

Název „krejcar“ pochází z italského výrazu denaro di San Gregorio a byl zkrácen přes německé Kreuzer. První krejcary byly raženy ve 13. století v Meranu, ale do širšího oběhu se dostaly v 15. století. V českých zemích se krejcary běžně razily od 16. století, nejprve jako stříbrné mince, později také z mědi nebo niklu. V rámci měnové reformy v roce 1857 byl krejcar součástí rakousko-uherského desetinného systému, kde 100 krejcarů tvořilo 1 zlatník.

• Hodnoty krejcarů byly různé – od 1 až po 20 krejcarů.
• Původní stříbrné mince se postupně znehodnocovaly a byly nahrazeny měděnými a niklovými ražbami.
• Byly raženy císařskými i zemskými mincovnami a nesly portréty panovníků či znakové motivy.
• Ukončení ražby krejcarů nastalo po zavedení koruny v roce 1892, která nahradila zlatníkový systém.
• Krejcar byl populární nejen jako mince, ale i jako účetní a hovorová jednotka.

Význam pro investory a sběratele

• Krejcary patří k rozšířeným a dostupným historickým mincím, vhodným i pro začínající sběratele.
• Sběratelskou hodnotu mají raritní ročníky, městské ražby a kvalitně dochované kusy.
• Investoři oceňují zejména kompletní série císařských ražeb nebo krásně patinované exempláře.

Příklady

• 1 krejcar Františka Josefa I. (1860) – ražený v mědi, běžně používaný v každodenním oběhu.
• 3 krejcary Marie Terezie – stříbrná mince s císařovniným portrétem.
• 20 krejcarů (1858) – přechodová mince mezi starým a novým systémem, ražená ze stříbra.

Zajímavosti

• Slovo „krejcar“ se dodnes používá v češtině jako idiom pro peníze obecně („nemá ani vindru/krejcar“).
• V dobové mluvě se krejcary nazývaly také krejce, křížky nebo grešle.
• Některé krejcary nesly církevní nebo regionální znaky namísto císařského portrétu.