Oběžná mince

Oběžná mince je standardní mince určená pro každodenní platební styk, kterou vydává centrální banka nebo jiná pověřená autorita. Na rozdíl od pamětních či investičních mincí má oběžná mince pevně stanovenou nominální hodnotu a je legálním platidlem v daném státě.

Historie

Oběžné mince se objevují už ve starověku – první z nich byly raženy ve starověké Lýdii a Řecku. V moderní podobě se oběžné mince vyvíjely společně s národními měnovými systémy. V českých zemích plní tuto funkci od středověku groše, později tolary, krejcary, koruny a haléře. V současnosti jsou oběžné mince součástí měnové soustavy České republiky a jejich vzhled i parametry stanovuje Česká národní banka.

• Jsou vyrobeny z odolných kovových slitin – např. nikl, měď, ocel, mosaz či hliník.
• Nesou nominální hodnotu, státní symboly a ochranné prvky proti padělání.
• Raženy jsou ve velkém množství a obíhají běžně mezi obyvatelstvem.
• Jejich životnost se pohybuje v řádu desítek let, v závislosti na materiálu a frekvenci použití.
• V Česku jsou v oběhu nominály 1, 2, 5, 10, 20 a 50 Kč.

Význam pro investory a sběratele

• Oběžné mince mohou být sběratelsky atraktivní, zejména v neoběhovém stavu (UNC) nebo jako chyboražby.
• Sběratelé se zaměřují na kompletní ročníkové sady, limitované série a výrobní varianty.
• Některé historické oběžné mince získaly vysokou numismatickou i investiční hodnotu.

Příklady

• 10 Kč vzor 1993 – běžná česká mince s motivem brněnského Špilberku.
• 1 Kčs 1961 – oběžná mince socialistického Československa s motivem ženy se snopem obilí.
• Groschen (Rakousko) – oběžná mince z období před eurem.

Zajímavosti

• Některé oběžné mince byly původně vydány jako pamětní a následně uvolněny do oběhu.
• Neoběhové (UNC) mince stejného typu jako oběžné bývají součástí oficiálních sad a dárkových balení.
• V některých zemích se oběžné mince pravidelně tematicky mění – např. eurové oběžné série.