Olovo
Olovo je těžký, měkký a snadno tavitelný kov šedé barvy, který se historicky používal v mincovnictví zejména k výrobě nouzových platidel, pečetidel a medailí. Pro svou toxicitu a měkkost se dnes již v mincích prakticky neužívá.
Historie
Olovo bylo známo již ve starověku – používali ho Egypťané, Řekové i Římané. V mincovnictví se uplatnilo především ve formě olověných žetonů, známek a nouzových ražeb, často v kombinaci s cínem. Nejvíce se objevovalo ve středověku a raném novověku.
- Extrémně měkký kov – snadno se deformuje, má nízký bod tání a vysokou hustotu.
- Využívá se hlavně pro výrobu pečetidel, plomb, medailí a nouzových platidel.
- Pro svou toxicitu se dnes nepoužívá k výrobě oběžných mincí ani investičních produktů.
Význam pro investory a sběratele
- Olovo není investičním kovem – má nízkou hodnotu a není vhodné k dlouhodobému uchovávání hodnoty.
- V numismatice může mít význam jako materiál pro specifické ražby nebo vzácné nouzové mince.
- Dochované olověné ražby jsou vzácné v dobrém stavu kvůli měkkosti a reaktivitě kovu.
Příklady
- Olověné pečetě (bullae) – používané ve středověku pro ověřování listin (např. papežské buly).
- Olověné nouzové mince – ražené ve válečných obdobích či v městech pod obléháním.
- Středověké olověné známky – jako obchodní nebo daňové značky v městských systémech.
Zajímavosti
- Římané používali olovo i ke sladění vína – dnes víme, že to způsobovalo otravy (saturnismus).
- V některých historických obdobích bylo olovo falešně užíváno k napodobení stříbrných mincí.
- Mnohé olověné známky a mince se zachovaly pouze díky náhodnému nálezu v mokrém nebo zapečetěném prostředí.