Peníze

Peníze jsou univerzální platební prostředek sloužící jako měřítko hodnoty, prostředek směny a uchovatel bohatství. Od prvních forem naturální směny přes kovové mince a papírové bankovky až po současné digitální měny prošly peníze dlouhým vývojem reflektujícím ekonomický a technologický pokrok lidské civilizace. V českém prostředí se termín peníze historicky používal specificky pro drobné stříbrné mince, zatímco dnes označuje veškeré formy platidel.

Historie

Před vznikem peněz fungovala lidská společnost na principu barteru - přímé výměny zboží za zboží. Tento systém byl neefektivní kvůli nutnosti dvojité shody potřeb. Postupně se vyvinuly komoditní peníze - předměty všeobecně přijímané jako platidlo. V různých kulturách to byly mušle kauri, sůl, dobytek, obilí nebo kusy látek.

První skutečné peníze ve formě standardizovaných kovových předmětů vznikly v Číně kolem 1000 př. n. l. ve formě miniaturních bronzových nožů a rýčů. Paralelně v Lýdii (dnešní Turecko) kolem roku 650 př. n. l. vznikly první mince z elektronu - přírodní slitiny zlata a stříbra. Tyto ražby s vyraženým obrazem lva představovaly garantovanou váhu a ryzost kovu.

Řecké městské státy zdokonalily koncept mincí zavedením oboustranné ražby s městskými symboly. Athénské stříbrné tetradrachmy se sovou se staly první mezinárodní měnou starověku. Římané vytvořili komplexní měnový systém s aureusem (zlatem), denáriem (stříbrem) a assem (bronzem), který ovlivnil evropské mincovnictví na tisíciletí.

Ve středověké Evropě po rozpadu Římské říše vznikly regionální měnové systémy. Karel Veliký zavedl kolem roku 790 librovou soustavu - z jedné libry stříbra se razilo 240 denárů. V českých zemích se první denáry objevily za Boleslava I. kolem roku 965. Tyto drobné stříbrné mince se v češtině nazývaly peníze, což dalo název všem platidlům.

Významný zlom představuje vznik papírových peněz v Číně za dynastie Song v 11. století. V Evropě se první bankovky objevily ve Stockholmu roku 1661. Papírové peníze původně představovaly potvrzení o uloženém zlatě nebo stříbře, postupně se však osamostatnily jako fiduciární měna založená na důvěře.

V českých zemích znamenal přelom rok 1300, kdy Václav II. zavedl pražský groš. Tato kvalitní stříbrná mince nahradila znehodnocené denáry a stala se mezinárodně uznávaným platidlem. Název groš (z latinského grossus - velký) označoval větší stříbrnou minci oproti drobným penízům.

Novověk přinesl tolarové období a rozvoj bankovnictví. Jáchymovské tolary ražené od roku 1520 daly název dolaru. Postupně se vyvinul systém, kdy velkoobjemový obchod probíhal prostřednictvím směnek a pouze maloobchod vyžadoval fyzické peníze. Amsterdam, Londýn a později New York se staly centry mezinárodních finančních transakcí.

Průmyslová revoluce 19. století vedla k zavedení zlatého standardu. Britská libra krytá zlatem se stala světovou rezervní měnou. Většina států včetně Rakouska-Uherska přijala systém, kdy bankovky byly směnitelné za přesně definované množství zlata. Tento systém zajišťoval stabilitu měn a usnadňoval mezinárodní obchod.

První světová válka ukončila éru zlatého standardu. Státy tiskly nekryté peníze pro financování války, což vedlo k hyperinflacím. V Německu roku 1923 stál bochník chleba biliony marek. Československo zavedlo v roce 1919 vlastní korunu, která prošla několika měnovými reformami reflektujícími politické změny.

Brettonwoodský systém (1944-1971) ustanovil americký dolar krytý zlatem jako světovou rezervní měnu. Po jeho zhroucení vstoupily peníze do éry fiat měn - peněz nekrytých zlatem, jejichž hodnota je založena výhradně na důvěře v emitující stát. Centrální banky získaly monopol na emisi peněz a kontrolu měnové politiky.

Digitální revoluce přinesla elektronické peníze. Většina transakcí dnes probíhá bezhotovostně prostřednictvím platebních karet a bankovních převodů. Od roku 2009 existují kryptoměny jako Bitcoin - decentralizované digitální peníze nezávislé na centrálních autoritách. Některé centrální banky experimentují s digitálními verzemi národních měn.

Funkce a formy peněz

Peníze plní čtyři základní funkce. Jako prostředek směny umožňují nepřímou výměnu zboží a služeb. Jako zúčtovací jednotka poskytují univerzální měřítko hodnoty. Jako uchovatel hodnoty umožňují oddělení okamžiku prodeje a nákupu. Jako prostředek odložených plateb umožňují úvěrové vztahy.

Rozlišujeme různé formy peněz. Komoditní peníze mají vnitřní hodnotu (zlaté mince). Fiduciární peníze jsou kryté důvěrou (bankovky). Bankovní peníze existují jako zápisy na účtech. Elektronické peníze jsou uchovávány na elektronických nosičích. Kryptoměny využívají blockchain technologii.

V českém jazyce má slovo peníze specifickou etymologii. Pochází ze staroslověnského pěnędzь, což byla zkomolenina latinského denarius přes germánské pending/pfennig. Historicky označovalo drobné mince, postupně se zobecnilo na veškeré platidlo. Množné číslo peníze je nepravidelné - správně peněz, nikoli penězů.

Zajímavosti

• Největší kamenné peníze na ostrově Yap váží až 4 tuny a nemění fyzicky majitele
• Slovo salář pochází z latinského salarium - příděl soli, kterou byli placeni římští vojáci
• V českých zemích se razilo přes 50 různých typů mincí od denárů po eura
• Hyperinflace v Zimbabwe dosáhla 79,6 miliardy procent měsíčně - ceny se zdvojnásobovaly každých 25 hodin
• Fyzické peníze tvoří pouze 8% celkové peněžní zásoby, zbytek jsou elektronické záznamy
• Průměrná bankovka vydrží v oběhu 4-15 let podle nominální hodnoty