VF (Very fine)

VF (Very Fine) je mezinárodně standardizované označení pro stupeň zachovalosti mincí, které vykazují pouze mírné opotřebení z krátkodobého oběhu při zachování většiny původních detailů reliéfu. Mince v kvalitě Very Fine si uchovávají přibližně 75 procent původní kresby s dobře čitelnými nápisy a jasně viditelnými hlavními prvky. V numismatice představuje VF optimální poměr mezi cenou a kvalitou, což z těchto mincí činí nejžádanější kategorii pro běžné sběratele.

Historie

Systematické hodnocení zachovalosti mincí se začalo rozvíjet v 19. století s růstem organizovaného numismatického sběratelství. První pokusy o standardizaci přišly z Velké Británie, kde obchodníci používali jednoduché popisy jako "fine", "very fine" nebo "extremely fine". Termín Very Fine se poprvé objevil v britských aukčních katalozích kolem roku 1850 jako označení pro mince lepší než průměrné, ale ne perfektní.

Americký numismatik William Sheldon v roce 1949 vyvinul revoluční 70bodovou škálu pro hodnocení amerických centů z let 1793-1814. Jeho systém přiřadil stupni Very Fine hodnoty VF-20, VF-25, VF-30 a VF-35, což umožnilo přesnější diferenciaci v rámci této kategorie. Sheldonova škála stanovila, že VF mince musí mít všechny hlavní detaily jasně viditelné s pouze mírným opotřebením na nejvyšších bodech reliéfu.

V Evropě se paralelně vyvíjel vlastní systém. Němci používali označení "sehr schön" (SS), Francouzi "très beau" (TB), Italové "bellissimo" (BB). Postupně však anglická terminologie převládla jako mezinárodní standard, zejména s rozvojem internetového obchodování v 90. letech 20. století.

Založení profesionálních gradovacích společností jako PCGS (1985) a NGC (1987) přineslo vědecký přístup k hodnocení VF mincí. Tyto společnosti zavedly přesná kritéria včetně použití mikroskopů a digitálního zobrazování. Pro VF stupeň definovaly specifické požadavky - například u amerických mincí musí být viditelné 3/4 vlasů Liberty nebo kompletní nápisy bez přerušení.

V 21. století došlo k další standardizaci prostřednictvím mezinárodních numismatických organizací. International Association of Professional Numismatists (IAPN) vydala v roce 2009 univerzální gradovací standardy, které přesně definují VF jako mince s 20-45% opotřebením původního reliéfu. Tato definice byla přijata většinou světových aukčních domů a obchodníků.

Paradoxně s rozvojem digitální fotografie vznikl fenomén "grade inflation" - postupné zmírňování kritérií pro VF. Mince, které by v 70. letech byly hodnoceny jako Fine, jsou dnes často nabízeny jako Very Fine. To vedlo k zavedení striktních fotografických standardů - VF mince musí být fotografována pod specifickým úhlem osvětlení, aby bylo opotřebení jasně viditelné.

České numismatické prostředí přejalo mezinárodní terminologii po roce 1989. Dříve používané popisy jako "velmi pěkná" nebo "zachovalá" byly nahrazeny standardními označeními. Česká numismatická společnost vydala v roce 2005 příručku s přesnými kritérii pro hodnocení VF u československých a českých mincí, včetně specifik pro pražské groše nebo tolarové ražby.

Technické parametry hodnocení VF

Mince v kvalitě VF-20 představuje spodní hranici kategorie Very Fine. Vykazuje středně silné opotřebení s jasně viditelnými hlavními detaily, ale jemnější prvky jako vlasy nebo peří jsou částečně setřené. Nápisy jsou kompletní a čitelné, okraj mince může vykazovat mírné ohlazení. Přibližně 60-65% původních detailů zůstává zachováno.

Stupeň VF-30 označuje standardní Very Fine kvalitu. Mince má lehké rovnoměrné opotřebení na vyvýšených částech, ale všechny důležité detaily jsou ostré. U portrétních mincí je viditelných minimálně 75% vlasů, u orlů nebo lvů jsou patrné jednotlivé pera či srst. Písmo vykazuje pouze minimální opotřebení na nejvyšších bodech.

Nejvyšší stupeň VF-35 (někdy označovaný jako Choice VF) se blíží kategorii Extremely Fine. Mince vykazuje pouze stopové opotřebení na nejvyšších bodech reliéfu. Zachováno je přes 85% původních detailů včetně jemných linií. Některé oblasti mohou stále vykazovat zbytky původního lesku, zejména v prohlubních mezi písmeny.

Pro různé typy mincí platí specifická kritéria. U antických mincí je tolerance vyšší kvůli primitivní technologii ražby. Středověké mince často začínají s neúplnou ražbou, takže VF hodnocení se zaměřuje na opotřebení, ne původní kvalitu. Moderní mince z 19. a 20. století mají přísnější standardy díky kvalitnější výrobě.

Zajímavosti

• Rozdíl v ceně mezi F a VF může být u vzácných mincí až 300%, mezi VF a EF dokonce 500%
• Nejdražší VF mince - americký Double Eagle 1933 v kvalitě VF-25 - se prodala za 4,5 milionu dolarů
• Zkušení numismatici dokáží určit VF stupeň poslepu pouze hmatem podle ostrosti hran
• V Japonsku existuje 10 podstupňů VF s označením 美品 (bihin) s čísly 1-10
• Československá koruna 1922 v kvalitě VF má hodnotu 3 000 Kč, ve Fine pouze 800 Kč
• AI systémy dokáží určit VF stupeň s přesností 92% pomocí analýzy digitálních fotografií