Železo
Železo je běžně se vyskytující kov šedé až stříbřitě bílé barvy, známý svou pevností a všestranným využitím v průmyslu. V mincovnictví a numismatice se používá především jako materiál pro levné oběžné mince, často s povrchovou úpravou proti korozi.
Historie
Železo bylo známo již ve starověku – používalo se k výrobě nástrojů a zbraní. V mincovnictví se začalo výrazněji uplatňovat až v novověku, kdy se hledaly levnější náhrady za drahé kovy pro oběživo. V moderní době se železo používá v podobě poniklované nebo pozinkované oceli u drobných mincí.
- Železo má vysokou pevnost, ale zároveň podléhá korozi, což omezuje jeho použití u mincí bez povrchové úpravy.
- Používá se pro ražbu drobného oběživa – obvykle ve slitinách nebo s ochranným povlakem.
- V moderním mincovnictví slouží jako jádro pro pokovené mince (např. ocel pokovená mědí).
Význam pro investory a sběratele
- Železo nemá investiční hodnotu jako drahé kovy – jeho cena je nízká a volatilní z průmyslových důvodů.
- Sběratelský význam mají některé válečné emise železných mincí, zejména z období nouze (např. Německo 1. světové války).
- Železné mince se špatně dochovávají – vlivem koroze bývá jejich zachovalost omezená.
Příklady
- Německé železné mince z 1. světové války – razily se z důvodu nedostatku drahých kovů.
- Sovětské kopejky ze železa – běžné v 20. století, často silně zkorodované.
- Moderní oběžné mince – např. české 1 Kč nebo 2 Kč mají ocelové jádro s pokoveným povrchem.
Zajímavosti
- Ve středověku byla železná mince velmi neobvyklá – železo bylo považováno za příliš „obyčejné“ a málo hodnotné.
- V extrémních historických situacích byly železné mince raženy i jako nouzové platidlo, např. v obležených městech.
- V numismatických sbírkách je železo problematické kvůli rychlému chátrání materiálu – vyžaduje suché a stabilní prostředí.