Zinek

Zinek je modrobílý kov střední tvrdosti, který se využívá v průmyslu, chemii i mincovnictví – nejčastěji jako součást slitin nebo materiál pro nouzová platidla v krizových obdobích.

Historie

Zinek byl znám již ve starověké Indii, ale jako samostatný kov byl identifikován až v 18. století v Evropě. V numismatice se zinek výrazněji uplatnil během 1. a 2. světové války, kdy nahradil měď a další strategické kovy pro ražbu oběživa.

• Snadno tavitelný a levný kov – ideální pro nouzové a levné ražby.
• Náchylný ke korozi – zinkové mince často podléhají povrchovým změnám a degradaci materiálu.
• Obvykle se používá v čisté formě nebo ve slitinách (např. mosaz, niklzinek).

Význam pro investory a sběratele

• Pro investory není zinek relevantní kov – jeho cena je nízká a nestálá.
• Pro sběratele má význam zinkové mince z válečných let, především díky historickému kontextu.
• Dobře zachovalé zinkové mince jsou dnes sběratelsky zajímavé právě pro jejich vzácný stav a omezené období ražby.

Příklady

• Německé říšské haléře z 2. světové války – ražené ze zinku kvůli nedostatku jiných kovů.
• Protektorátní mince (např. 10 h, 20 h) – raženy ze zinku v letech 1940–1944.
• Nouzová oběživa z Balkánu nebo Polska – v průběhu 20. století kvůli hospodářským krizím a válkám.

Zajímavosti

• Zinkové mince mají tendenci vytvářet tzv. „zinkový mor“ – bílé skvrny způsobené oxidací.
• Zinkem se často pokovují ocelové mince, aby se zvýšila jejich odolnost vůči korozi (např. americký penny z roku 1943).
• V numismatice je zinek považován za méně ušlechtilý materiál, ale může mít vysokou dokumentační hodnotu v historických kontextech.